Program se v Pascalu člení na tři části: hlavičku, definici s deklaracemi a tělo.
Komentáře slouží k popisování částí, zejména ne na první pohled zřejmých, programu.
Ukázky jsou uvedeny pro C-like jazyky, konkrétně např. C Sharp.
- řádkové
Každý řádek musí začínat //.
// komentar- víceřádkové
Mají počáteční (/*) a koncový (*/) uvozovače a obsah mezi nimi je považován za komentář.
/*
viceradkovy
komentar
*/
- deklarace
Deklarace říká, že se proměnná/funkce... bude v programu vyskytovat.
- definice
Definice již přímo nastavuje hodnotu proměnné či obsah fukce.
Jsou slova nebo identifikátory, které mají specifický význam v daném programovacím jazyce.
Identifikátor zastupuje hodnotu, která se za běhu programu může měnit. Proměnná je označení pro identifikátor, které uchovává určitou informaci při běhu programu.
Programové jednotky, neboli "Unit" jsou jakési "předpřipravené" programy v Pascalu, ze kterých je možné používat procedury, funkce a proměnné, jako např. uses crt;.
Hlavička nám určuje, o jaký typ programu jde a měla by také v podobě komentáře obsahovat informace o tom, co program dělá.
V těle jsou umístěny samotné příkazy, které se vykonají.
Konstanty jsou indentifikátory, které nemění svou hodnotu.
Datový typ definuje druh nebo význam hodnot, kterých smí proměnná nabývat. Také zahrnuje seznam operací, které lze s proměnnou provádět.
- celočíselné
- logické
- reálné a znakové
- výčtový typ
Definice svým identifikátorem a typem v deklarační oblasti.
Hodnota je vnitřek proměnné, tzn. to, co je v ní uloženo. Hodnota může mít různý datový typ.
Konstanta, stejně jako proměnná, má datový typ hodnoty.
Programátor, který nastavuje datový typ a konstanty.
const Jmeno_konstanty = hodnota;
type datovy_typ_x = ...;Read(promenna);
Čteme znaky z klávesnice a uložíme je do proměnné uvedené jako parametr.
- ReadLn(promenna);
Čteme znaky z klávesnice a uložíme je do proměnné uvedené jako parametr, vstup/výstup se však provede vždy na nový řádek, pomocí ENTERu.
- Write('Text ....',promena,konstanta,...);
Výstup na obrazovku. Může se použít pouze jedna proměnná, nebo několik oddělených čárkou.
- WriteLn('Text ....',promena,konstanta,...);
Výstup na obrazovku s následným odřádkováním. Může se použít pouze jedna proměnná, nebo několik oddělených čárkou.
Operátor je operace, kterou chceme provádět, například + nebo -. Operand je to, s čím pracujeme, např. proměnná.
Jeden z nejčastějších operátorů, značen =. Slouží pro přiřazení hodnoty z pravé strany do proměnné na levé straně od operátoru.
int skola = 1;Aritmetické operátory +, -, *, / a % představují základní matematické operace sčítání, odčítání, násobení, dělení a zbytku po celočíselném dělení.
Relační operátory <, >, <=, >=, ==, != jsou definovány pro operandy všech základních datových typů a jejich výsledkem jsou logické hodnoty pravda a nepravda.
Logické operátory představují dvě hodnoty, pravdu a nepravdu. Logickými operátory jsou && (logický součin), || (logický součet) a ! (negace).
Je využito ukazatele (pointer).
Podmínka (if else) rozděluje (větví) kód na dvě části podle logické hodnoty podmínky na sekci pravda a nepravda.
if cislo = 5 then write('Ahoj');if (podminka)
telo bloku
else if (podminka)
telo bloku
else
telo blokuPojmenované místo v paměti počítače. Je v ní uložena hodnota určitého datového typu.
Ukazatel je datový typ, který slouží k uložení adresy v paměti počítače. Používá je většina imperativních programovacích jazyků, jako např. C a Pascal. Syntaxí zápisu programu je rozlišeno, zda se pracuje s hodnotou adresy ukazatele anebo s hodnotou datového prvku, na který ukazuje.
Středníkem.
Podle priority daného operátoru, např. * (násobení) se vykoná dříve než + (sčítání) a () se vykonají dříve než *.
Pro změnu pořadí/priority vyhodnocování lze použít kulaté závorky ().
Skok skočí na dané návěští v programu. Užívají se hlavně v nízkoúrovňových jazycích, např. v JSA.
Úplné větvení obsahuje krok pro kladnou i zápornou odpověď. V neúplné větvení chybí krok pro jednu z větví.
Potřebujeme-li rozvětvit program např. podle hodnoty celočíselné proměnné, můžeme použít zřetězení příkazů if.
if( x == 1 ) {
System.out.println( "jedna" );
} else if( x == 2 ) {
System.out.println( "dva" );
} else if( x == 3 ) {
System.out.println( "tři" );
}Cyklus s parametrem je for, ten se používá, pokud předem víme v jakém rozsahu hodnot chceme kód vykonat.
Pro cyklus s podmínkou před cyklem používáme cyklus while, zatímco pro cyklus s podmínkou za používáme cyklus repeat until.
Procedura vykonává dané příkazy. Funkce vykonává dané příkazy a vrací hodnotu.
procedure ukazZpravu;
begin
showmessage('Důležitá informace'); beep;
end;
function dvakrat(cislo: integer): integer;
begin
dvakrat:=cislo*2;
{result:=cislo*2;}
end;Funkce je možné opakovaně volat z různých míst kódu. Pro vyvolání se používá identifikátor/název funkce. Funkce může mít parametry či argumenty, které jí jsou předávány při volání.
Parametry jsou hodnoty předané proceduře.
procedure ahoj(kdo: string);
begin
writeln('Ahoj '+kdo);
end;
Jedná se o její název/identifikátor.
Návratová hodnota funkce je hodnota, která se nám vrátí po jejím provedení. Její typ se uvádí před jménem funkce. Např. funkce main() má vždy návratovou hodnotu typu int.
Definují se před začátkem samotného těla programu, nebo v tělech jiných procedur či funkcí.